OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hrubé padacie dvere v akejsi kalifornskej pivnici sa znovu s vrzgotom roztvorili a z tmavého otvoru vyrazil hnilobný zápach nového diela z produkcie Malefica, už dlho jediného člena entity nazvanej XASTHUR.
„Subliminal Genocide“ je de facto prvou dlhohrajúcou lastovičkou novej éry XASTHUR, odštartovanej Maleficovou „záhrobnou“ participáciou na „Black One“ od SUNN O))) a na nasledujúcom turné. Vynikajúci split s LEVIATHAN, s rozpakmi prijatý extrémny superprojekt TWILIGHT, distribúcia cez kultových Southern Lord – to všetko boli faktory, ktoré z XASTHUR spravili undergroundovú hviezdu, doteraz úspešne prekračujúcu svoj tieň.
„Subliminal Genocide“, produkt nezvyklej spolupráce medzi ortodoxnými Battle Kommand Records a žánre prekračujúcimi, no predsalen v hardcore zakorenenými Hydra Head Recordings je snáď prvou nahrávkou, vypustenou len pod hlavičkou XASTHUR, ktorá má ambície upútať široké publikum. Bohužiaľ, so znalosťou kontextu osobitosť tohoto albumu vädne: „Subliminal Genocide“ je totiž presne taký XASTHUR, akým bol kedykoľvek predtým. Stredné tempo, „rozostrené“ gitarové vzory brzdené akustickými vsuvkami a podkreslené pohrebnými klávesami, chladné syntetické bicie a zastretý škrekot vypĺňajú celých, takmer neznesiteľných sedemdesiat minút. Je pravda, že „Subliminal Genocide“ odhaľuje samotnú prapodstatu žánru, ktorá agresivitu zrazu zobrazuje ako introvertný pocit, nie okázalú demonštráciu sily, nachádzajúc tak spojenia vedúce k ambientnej hudbe (v Európe prekopané „Filosofem“ od BURZUM a do pôsobivej krajnosti dotiahnuté Dánom, tvoriacim pod hlavičkou NORTT). No skutočne uhrančivé momenty, odhaľujúce Maleficovu schopnosť napísať dusivú, strach naháňajúcu, no akokeby patologicky chytľavú melodickú linku sa objavujú zriedka a málokedy sú zároveň nosnými myšlienkami rozsiahlych kompozícií. Esencia blackmetalu ohlodaná na dreň – no na to sme po pravde vlastne zvyknutí. V kontexte severoamerického blackmetalu neprináša album nič nové – okrem distribučných možností, pokrývajúcich doteraz netušené teritóriá.
„Subliminal Genocide“ je CD, do ktorého sa neľahko preniká – a nie som si istý, či vlastne táto nahrávka za to stojí. Pre „die hard“ fanúšikov USBM asi ťažko pôjde o sklamanie, no typický Maleficov rukopis sa stáva tak opozeraný, že ďalší album, plánovaný už na nasledujúci rok, bude chtiac-nechtiac hodnotený ešte prísnejším metrom. Recenzované dielo (mimochodom na verejnosť v demo verzii preniklo už dávno pred vydaním) zlyháva práve tam, kde by premiant žánru mal excelovať: v prekvapivosti, „trendsetterstve“, v túžbe vziať na seba riziko posunu a zmeny. Som zvedavý, ako sa s tým popasovala druhá, nemenej prekvapivá blackmetalová akvizícia Hydra Head – jednočlenný, ultranenávistný švédsky projekt HERESI, ktorého sympaticky necelú polhodinu trvajúca doska „Psalm II: Infusco Ignis“ vyšla v tej istej dobe.
Ak ako pomysený „bod nula“ vezmete split XASTHUR a LEVIATHAN, zrejme urobíte lepšie, keď zaostríte na Wresta (LEVIATHAN, LURKER OF CHALICE), miesto fixácie na na prvý pohľad okúzľujúcu, no čím ďalej tým viac stereotypnú cestu Malefica.
Tradične kvalitná, ale neprekvapivá (doslova) dlho hrajúca doska od jedného z lídrov USBM. Nič menej, ale ani nič viac.
6 / 10
Malefic
- všetky nástroje
1. Disharmonic Convergence
2. The Prison Of Mirrors
3. Beauty Is Only Razor Deep
4. Trauma Will Always Linger
5. Pyramid Of Skulls
6. Arcane And Misanthropic Projection
7. Victim Of Your Dreams
8. Through A Trance Of Despondence
9. Loss And Inner Distortion
10. Subliminal Genocide
11. Malice Hidden In Surrealism
Portal Of Sorrow (2010)
All Reflections Drained (2009)
Defective Epitaph (2007)
Xasthur (MCD) (2006)
Subliminal Genocide (2006)
Nortt / Xasthur (split) (2004)
Xasthur / Leviathan (split) (2004)
To Violate The Oblivious (2004)
Telepathic With The Deceased (2004)
Xasthur / Angra Mainyu (split) (2004)
Nachtmystium / Xasthur (split) (2004)
The Funeral Of Being (2003)
Suicide In Dark Serenity (2003)
Nocturnal Poisoning (2002)
Xasthur / Acid Enema (split) (2002)
A Darkened Winter (promo) (2001)
A Gate Through Bloodstained Mirrors (2001)
Xasthur / Orosius (split) (1999)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Hydra Head Records / Battle Kommand Records
Stopáž: 71:34
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.